Rekuperace by měla být v pozadí — tiše větrá, vy to nevnímáte. Pokud se hluk stane každodenním problémem, narušuje spánek i soustředění a lidé systém raději vypínají. Pak ale neplní svůj účel. Jak vybrat tichý systém a jak se vyhnout instalaci, která bude výrobce obtěžovat?

Co je hluk rekuperace a jak se měří

Hluk rekuperační jednotky vzniká primárně z rotace ventilátorů a proudění vzduchu přes výměník. Měří se v decibelech (dB) a výrobci ho uvádějí buď přímo u jednotky (akustický výkon, Lw), nebo ve vzdálenosti jednoho metru (akustický tlak, Lp). Tyto dvě hodnoty se liší — a ne vždy výrobci uvádějí, kterou z nich myslí.

Navíc katalogové měření probíhá ve standardizovaných podmínkách — klidné laboratorní prostředí, zpravidla při nižším provozním výkonu. V reálné instalaci bývá skutečná hlučnost o několik decibelů vyšší.

Decibely nejsou lineární

Lidský sluch vnímá hluk logaritmicky. Rozdíl 3 dB odpovídá zdvojnásobení akustické energie — ale subjektivně to zní o něco hlasitěji. Rozdíl 10 dB odpovídá vnímané dvojnásobné hlasitosti. Přechod z 30 dB na 40 dB tedy není „o trochu hlasitější" — je to podstatně jiný zážitek.

Jak číst dB hodnoty v katalozích — co 25 dB vs. 40 dB znamená

Pro srovnání: šepot je přibližně 30 dB, tiché kanceláře 40 dB, normální konverzace 60 dB. Rekuperace v ložnici by ideálně neměla přesáhnout 25–28 dB při nočním provozním režimu.

Katalogové hodnoty okolo 20–25 dB jsou výborné a lze je považovat za tiché. Hodnoty 30–35 dB jsou v ložnici ještě přijatelné, pokud je jednotka v jiné části domu. Hodnoty nad 40 dB jsou vhodné pouze do technických místností nebo prostor, kde se nespí ani nepracuje.

Při porovnávání výrobců vždy ověřte, zda srovnáváte hodnoty měřené stejným způsobem a při stejném výkonu. Dobrý instalatér nebo projektant by měl umět katalogové hodnoty srovnat realisticky.

Kde vzniká hluk — ventilátor, rozvody, vyústky

Zdroje hluku v rekuperačním systému jsou tři. První je samotná jednotka — ventilátor a proudění přes výměník. Druhý jsou rozvody — potrubí může vibrovat nebo přenášet hluk do vzdálených místností. Třetí jsou vyústky — špatně zvolená nebo příliš malá vyústka způsobuje hluk prouděním vzduchu.

Každý z těchto zdrojů lze minimalizovat jiným způsobem. Jednotka — výběrem tišší značky nebo modelu, případně izolací od konstrukce. Rozvody — správným dimenzováním průměru potrubí a omezením ostrých ohybů. Vyústky — výběrem modelů s nízkou rychlostí proudění a správnou velikostí pro daný průtok. Podrobněji se tématice rozvodů věnuje článek o rozvodech vzduchotechniky.

Jak snížit hluk umístěním a instalací

Umístění jednotky je nejdůležitější faktor, který máte pod kontrolou před samotnou instalací. Jednotka v kotelně, technické místnosti nebo na půdě je od obytných místností vzdálena fyzicky — hluk se po cestě přes potrubí utlumí. Naopak jednotka v šatně vedle ložnice nebo v bytovém jádru způsobuje problémy, i kdyby byl stroj sám o sobě tichý.

Tlumič hluku montovaný do potrubí hned za jednotkou je účinné a relativně levné opatření. Do projektu by měl být zahrnut od začátku, nikoliv přidáván dodatečně jako záchrana. Pružné hrdlo (flexibilní spojka) mezi jednotkou a pevným potrubím omezuje přenos vibrací do konstrukce domu.

Rychlost proudění vzduchu v potrubí by neměla překročit 3–4 m/s v obytných prostorech — vyšší rychlost způsobuje aerodynamický hluk. Toho dosáhnete správným průměrem potrubí podle projektu. Více o umístění jednotky a jeho vlivu na hluk najdete v článku kam umístit rekuperační jednotku.

Na co se zaměřit u tiché ložnice nebo obývacího pokoje

Pokud je pro vás klid v ložnici priorita, hledejte jednotky, které mají deklarovanou hlučnost pod 30 dB a které jsou vybaveny nočním (tichým) provozním režimem. Například Zehnder nebo Brink nabízejí modely s nastavitelnou rychlostí ventilátoru a nočním útlumem.

Vyústky v ložnici volte s nízkými průtoky vzduchu — přívod čerstvého vzduchu stačí 20–30 m³/h na osobu. Větší průtok není potřeba a jen zvyšuje hluk. Instalatér by měl navrhnout vyústky tak, aby rychlost proudění v místnosti nepřesáhla 0,15–0,2 m/s — to je hranice, pod níž vzduch proudění necítíte ani neslyšíte.

Katalogové hodnoty hlučnosti nejsou zárukou tichého provozu v konkrétní instalaci. Výsledný hluk v místnosti závisí na návrhu rozvodů, umístění jednotky a kvalitě montáže. Před rozhodnutím si nechte zpracovat projekt od projektanta vzduchotechniky.

Kompletní přehled výběrových kritérií najdete v průvodci jak vybrat rekuperaci.

Časté otázky

Kolik decibelů je v noci v ložnici únosných?
Doporučená hladina hluku pro spánek je do 30 dB — to odpovídá velmi tichému prostředí, jako je venkov v noci. Rekuperace by v ložnici neměla přesáhnout 25–28 dB při nočním režimu. Pokud je jednotka v jiné části domu a rozvody jsou dobře navržené, je to dosažitelné i u středně cenových modelů.
Proč katalogová hodnota dB a reálný hluk v místnosti neodpovídají?
Výrobci měří hluk přímo u jednotky v laboratorních podmínkách, zpravidla při nižším výkonu. V reálné instalaci přibývají vibrace od potrubí, hluk vyústek a akustické přenosy skrze rozvody. Výsledná hladina v místnosti závisí spíš na kvalitě instalace než na katalogovém čísle.
Pomůže tlumič hluku a kde se montuje?
Ano, tlumič hluku (silencer) je účinné řešení. Montuje se do potrubí co nejblíže jednotce — nejlépe na přívodní i odváděcí větev. Správně dimenzovaný tlumič dokáže snížit hluk o 8–15 dB. Při návrhu instalace je vhodné tlumič zahrnout do projektu vzduchotechniky od začátku, dodatečná montáž je komplikovanější.
Jsou decentrální jednotky hlučnější než centrální?
Záleží na modelu. Decentrální jednotky mají motor přímo v obvodové stěně místnosti — i ty nejtiší modely produkují 25–35 dB. U centrální rekuperace je motor v jiné části domu a vyústky v ložnici jsou tiché. Pro ložnici je proto centrální rekuperace zpravidla tišší, pokud je správně instalována.

Mohlo by vás zajímat